Ivan Jakeš

Sochař, malíř , keramik a průmyslový výtvarník Ivan Jakeš se narodil 14.8. 1935 ve Velkých Karlovicích.  Původní profesí byl elektromechanik. Po roční soukromé přípravě Františka Podešvy byl přijat na státní Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Absolvoval ateliér modelování nových hmot a věnoval se i malbě. Jako průmyslový návrhář plastových výrobků působil do roku 1967 libereckém Plastimatu, jehož tehdejší výrobky jsou dnes ceněny pro vysokou výtvarnou úroveň.

V Plastimatu, který se věnoval návrhům a výrobě praktických věcí pro domácnost z plastu, navrhl nerealizovanou jídelní soupravu pro Československé aerolinie. Bohužel se do letadel nikdy nedostala, protože aerolinie místo nich zvolily alobalové tácky na jedno použití.

V roce 1967 opustil severní Čechy a vrátil se do rodného kraje. Nastoupil do výtvarného ateliéru národního podniku Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí,  kde spolupracoval například s Karlem Volfem, jež navrhl také lampy do Hotelu Praha.

K jeho prvním pracím patřily návrhy termosek, na kterých ještě spolupracoval s libereckým Plastimatem. Hned první návrhy světel pro n.p. Osvětlovací sklo byly vystaveny v roce 1969 na veletrhu v Brně a oceněny výběrem pro CID (Czechoslovak Industrial Design). Jeho nejznámějším realizace v průmyslovém designu jsou asi lampy ve tvaru šachových figurek. Tyto můžeme spíš než jako běžný užitkový produkt charakterizovat jako světelnou plastiku. Jejich první návrhy jsou ze září 1970  a do výroby šly v roce 1971. Ve zmenšené verzi byly pak představeny i na veletrhu ve švédskem Göteborgu v roce 1972. Sám autor na tyto lampy vzpomíná jako na rekvizity v mnoha českých filmech kde se objevily  jako dekorace v interiérech  buržoazních  padouchů. Nebo jí měl na Hrádečku Václav Havel :)

 

Václav Havel s lampou od Ivana Jakeše

 

Jakeš vzpomíná, že tato dvouplášťová skleněná světla se stala v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století velice trendy. Navrhovaly se především pro Švédsko, kde byla dlouhá zima a tma a Švédi tím pádem měli rádi teplé světlo. Z toho vycházela také barevná kombinace s oranžovou, žlutou či červenou sklovinou. Jedno takové sklo má pan Jakeš v kuchyni. 

Ze skláren odešel v roce 1976 a od té doby se jmenuje své volné tvorbě – malbě sochám a keramice.

 

Objevili jsme Vás přes lampy ve tvaru šachových figurek. Co pro vás tyto figurky znamenaly? Jak jste se dostal k jejich navrhování?

 Tyto lampy pro mě neměly žádný speciální význam.  Před nedávnou dobou  jsem se dozvěděl, že za dobu svého působení v N.p. Osvětlovací sklo jsem vytvořil přes 700 návrhů. Nejednalo se pouze lampy, ale také například o dekory.  A speciálně  k těmto lampám jsem žádný speciální vztah neměl. K jejich návrhům jsem se dostal velmi jednoduše. Ve své tvorbě jsem měl volnou ruku, takže mě napadlo prostě vyrobit stolní lampu ve tvaru šachové figurky.

 

Lampy od pana Jakeše v interiéru 

 

Jaké bylo zadání? Pokud nějaké bylo?

 Jak jsem uvedl již v předešlé odpovědi, my jsme se zadáním moc nepracovali. Pokud si vzpomínám, tak jedna z mála zakázek byla pro Švédsko, tam jsme vyráběli tyto lampy z dvouvrstvého skla především v teplých barvách a odstínech.  Důvod byl jednoduchý, ve Švédsku jsou zimní večery velmi dlouhé, což se dost negativně odráží na jejich psychice  a proto jsme vyráběli tyto  lampy v teplých barvách, která měla trochu zpříjemnit onu temnotu.

 

Proč se vlastně za minulého režimu  vyráběly a navrhovali nové věci, když na všem bylo stejně jedno, co si zákazník myslí a přeje?

Systém byl takový, že jsme nechali vyrobit prototypy, a ty jsme pak předváděli  různí nákupčím,  kteří si pak objednávali určitý počet kusů od vybraných návrhů.  Přestože tady systém nefungoval jako dnes, jistým způsobem si trh vybíral co se vyrábět bude a co nebude.

 

Věděl někdo o Vás, že jste navrhoval tyto lampy? Informace o tvůrcích za a minulého režimu nebyly důležité. Stalo se že třeba, že přišel Váš soused nebo příbuzný a pochlubil se Vám že si koupil lampu od Vás?

V době kdy jsem jsem tyto lampy navrhoval, tzn. rok 1970, byl autor čistě anonymní. Důležitý byl pouze výrobce, tzn. v našem případě n.p. Osvětlovací sklo. Jen výjimečně se jméno autora dostalo do nějakých publikací nebo do užšího povědomí a to bylo v zásadě jenom tím, že výrobek obdržel nějakou cenu jako například CID,  nebo Dokonalý výrobek.  Ale moji sousedi ani známí neměli  v zásadě šanci zjistit, že jsem navrhoval tu či onu lampičku, pokud jsem jim to neřekl.

 

Ivan Jakeš, závěsné stínidlo (vybráno pro CID), 1969, výrobce: n. p.Osvětlovací sklo, Valašské Meziříčí. (Fotoarchiv Muzea regionu Valašsko)

 

Jakých věcí  ze svojí tvorby si nejvíc vážíte a které zakázky/práce Vás nejvíce bavily?

Bavilo mě pracovat se sklem. To je takový elegantní materiál, se kterým to skoro vždycky vyjde dobře.  Mám rád ladné tvary, vždycky mě mučilo, když se musely moje návrhy okrašlovat nějakým dekorem.  To se stávalo hlavně na žádost určitých nákupčích, kterým moje návrhy přišly moc chladné a strohé.

 

Foto: Michaela Karásek Čejková http://www.karasekcejkova.com