Výrobní družstvo NAPAKO sdružovalo od roku 1919 malé firmy, především ze segmentu kovovýroby. V průběhu let si dokázalo vybudovat výsadní pozici na československém trhu, sbíralo designová ocenění za moderní svítidla a po pádu komunistického režimu se přesunulo k výrobě bezpečnostních dveří. Posviťme si na historii jednoho pražského podniku.
Do 15. 5. koupíte v našem e-shopu všechna svítidla NAPAKO s 20% slevou
Nástrojaři, pasíři, kovotlačitelé
Čistý, téměř designový název NAPAKO vznikl podobně jako ČEDOK (Česká dopravní kancelář), TONAK (Továrna na klobouky) nebo třeba FIAT (Fabbrica Italiana Automobili Torino). Nástrojaři, pasíři a kovotlačitelé si od vzniku družstva slibovali vzájemnou podporu a spojení finančních prostředků, ale několik prvních let se nedařilo získávat dostatek zakázek. Když se situace s pomocí státu začala obracet k dobrému, rozšířily se malé firmy spadající pod NAPAKO po celé Praze a byly známé pro kvalitní výrobky jako zábradlí, urny, kování nebo kovové ornamenty..png)
Schodištové zábradlí v paláci Valdek v Praze, 1950 / Vítkov, Památník národního osvobození, okno v mauzoleu, 1948, výroba Napako
S postupem elektrifikace se návrháři a řemeslníci začali orientovat na domácí spotřebiče a svítidla. Nejprve se jednalo hlavně o historizující interiérová světla na zakázku, ale ve třicátých letech společnost zahájila spolupráci s Ing. Miloslavem Prokopem, který navrhoval moderní funkcionalistická svítidla. Jednoduchost, sklo a kov udaly ráz budoucímu poválečnému stylu i věhlasu firmy.
Úspěchy po válce a v šedesátých letech
Po nástupu komunismu, kdy došlo ke znárodnění mnoha československých firem, bylo družstvo NAPAKO uchráněno a stát k němu naopak přidělil dalších 36 soukromých podniků. Firma v rozkvětu získávala pár desítek let jednu státní zakázku za druhou. Nejen svítidla, ale také pasířské a zámečnické produkty byly k vidění v Praze na Smíchovském nádraží, na Plaveckém stadionu Podolí nebo v brněnském Špilberku.
Zejména v šedesátých letech vyprodukovalo NAPAKO mnoho bytových lamp a lustrů, které získaly ocenění u nás i v zahraničí. To byla zásluha především výtvarníka a průmyslového návrháře sériových svítidel Josefa Hůrky.
Nástup Josefa Hůrky
Designér v NAPAKU pracoval už od čtyřicátých let a původně navrhoval elektrospotřebiče. Když se přesunul k navrhování svítidel, musel se vyrovnat s materiálovými i technologickými omezeními, která mu prostředí přinášelo. Navázal na zmíněnou tvarovou strohost funkcionalistických doplňků Miloslava Prokopa a dokázal produktům NAPAKO vtisknout rozpoznatelný rukopis.
Nejdříve se Josef Hůrka v kolekcích držel zemitých barev jako šedá, khaki nebo matná čerň, až později přidal do návrhů např. jasně červenou. Kromě strohých třicátých let ho inspiroval také bruselský styl, který se odrazil v použití plastu a v organických tvarech (aspoň v takových, jaké mu výroba dovolila). Svítidla navrhoval tak, aby dokonale vytěžil možnosti kovovýrobní tradice NAPAKA.
Mnoho Hůrkových návrhů zůstalo nerealizováno, ale jsou uložené ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. V polovině sedmdesátých let Josef Hůrka svou pozici předal Josefu Marovi, který v úspěších svítidel NAPAKO pokračoval.
Tradiční továrna funguje dál
Po roce 1989 začala poptávka po zdejším designu upadat, když se mu staly konkurencí veškeré zahraniční trhy včetně levných produktů z Asie. Výroba svítidel NAPAKO se definitivně uzavřela v roce 1999. Značka NAPAKO ale funguje do dneška, věnuje se nadále kovodělnému průmyslu, výrobě, montáži a servisu bezpečnostních dveří nebo výrobě a montáži reklamních clip-rámů a stojanů.
.png)